Dne 22.7.2018 v ranních hodinách navždy odešel náš kolega a pro mnohé i kamarád, druhý děda, vychovatel i trenér, Zdeněk Pleticha. Vzpomínám si, když přišel do Bonanzy do výběrového řízení na pracovníka v sociálních službách na statek. Nastoupil 19.2.2010 ve svých 58 letech a já se obávala, jak obstojí v roli, kterou doposud zastávali spíše mladí lidé. Časem se ukázalo, že jeho přijetí do Bonanzy bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Zdeněk byl pro děti v nízkoprahu „dědou“, který jim naslouchal, uměl je podpořit, poradil jim, uměl se s nimi smát, přemýšlet, uměl všechny získat pro akce a uměl je zorganizovat, byl vychovatelem s laskavým srdcem, lidským přístupem a zdravým selským rozumem. Měl v sobě jakési kouzlo a stal se pevnou součástí Bonanzy. Odchod do důchodu jsme si ani neuvědomili, protože v Bonanze zůstal, dál částečně pracoval a byl dobrou duší. Vždy budu slyšet pravidelný začátek jeho debat na různá témata: „Ty, Lenko, přemýšlel jsem,…“. Zdeněk byl člověk otevřený, sečtělý, milující život, přemýšlející o světském, ale i duchovním světě. Byl šťastný, když byl obklopen lidmi, my zase byli rádi za jeho společnost, nápady, přemýšlení, za jeho osobitost. Díky němu jsme jezdili na puťáky na Pletichovu chatu do údolí Svratky, díky němu byly Hrátky s Bonanzou, díky němu vzpomínáme na Čuninu, na jezdecké začátky,… prostě – moc nám budeš, Zdeňku, chybět.
Zdeňku, měli jsme Tě rádi a velmi si vážíme toho, že jsi byl součástí Bonanzy a že jsi byl naším kamarádem.
Lenka Buchtová